neděle 30. prosince 2012

Memoriál Káji Otíka - 1. ročník

V neděli 30. prosince započali členové KO hezkou tradici - zimní koupání v Labi pod názvem Memoriál Karla Otíka. Na tomto místě bych požádala Pokladníka, aby v samostatném příspěvku vysvětlil pozadí memoriálu a vrhl světl na vzácnou osobnost Káji Otíka a jeho význam pro Poděbrady. Jak je vidět, nikdo z obvyklých plavců na Soutoku nechyběl, dokonce i noví členové přišli...



 

  Voda byla 3stupně Celsia, vzduch o jeden méně. Takže podmínky byly ještě horší než na Memoriálu Alfreda Nikodéma - to je nutno zdůraznit! Také proud byl poměrně silný, z toho důvodu si plavci mohli vybrat mezi přeplavbou Cidliny, Labe nebo jen doprostřed Labe. Voda nebyla čistá, Marmota předvídal silný výskyt planktonu a drobných korýšů. Se vstupem do vody nikdo neváhal, také proto, že hloubka je tu značná.
 







Všech 5 mužů dosáhlo statečně výběžku poloostrova. Předseda se odvážně postavil do bahnitých nánosů. Mova zápasila s proudem a musela se předčasně nechat odnést k molu. Ostatní  se pak vydali ještě po proudu, Pokladník až k restauraci!
 


Oblékání nebylo snadné, navíc Marmota se snažil vyčesat kartáčem drobné korýše Simonovi, i proti jeho vůli....
 

Pak už naštěstí nastala lepší část memoriálu - zimní piknik.  Přispěla i Vlaďka, které také děkujeme za fotografickou dokumentaci.  Předseda mohl po zásluze rozdat diplomy 1. ročníku všem , kdo se zúčastnili (Honzo, připomeň se o ten svůj :-)). Simon byl opravdu dojatý.

 
Ve vodě se během Memoriálu objevilo i podivné zvíře - snad ondatra, kapybara či nutrie?! Nadšení ekologové Marmota a Simon se neváhali znovu svleknout, zvíře pronásledovali a nakonec objevili jeho úkryt pod břehem.
 
 
 Záchranný pás nakonec nemusel být použit, takže jsme si mohli všichni připít na zdar podniku, včetně příznivců, kterým děkujeme za podporu.
Mova si svůj první diplom nechá zarámovat a pověsí na čestné místo. Děkujeme všem, kdo přišli a těšíme se na další ročník. Pokladníku, prosím o tvůj pohled na věc! A děkuji Předsedovi, že mi umožnil použít jeho účet - zapsala MOVA.

Historická událost pro město Poděbrady - 0. ročník memoriálu K.áji O.tíka

Dne 30.12.2012 byla na soutoku řek Labe a Cidlina založena nová tradice na počest významného rodáka z Poděbrad, Káji Otíka.
Pro neznalé doplňuji, že se jedná o významného bojovníka proti fašismu, který zahynul v okolí Poděbrad v lužních lesích a mokřinách, kdy se pod ním prolomil led a Kája následně zahynul pravděpodobně na podchlazení (jeho tělo zatím nebylo nalezeno). Pokud by se Kája pravidelně otužoval, pak by zcela jistě ještě žil (zemřel v junáckém věku) a zúčastnil by se svého memoriálu osobně.
Poděbradští nadšenci se rozhodli uctí jeho památku pravidelným memoriálem, jehož 0. ročník proběhl dnes.
Na fotografii je pár odvážných, včetně jedné ženy. Teplota vzduchu i vody byla velmi přijatelná. Vzhledem ke zvýšené hladině vody bylo cílem překonání pouze řeky Cidlina, Labe odolalo do 1. ročníku.
 Překvapivě se memoriálu zúčastnil i Kája. Všichni účastníci se shodli, že jeho reinkarnace byla velmi zdařilá, že je to skutečně ten kačer na obrázku, co se usmívá.
 Následně došlo k odstartováni memoriálu. Mova se ukázala jako velmi zdatná plavkyně a v okamžiku, kdy se většina mužů teprve blížila k druhému břehu Cidliny a soutoku s Labem, ona již byla na cestě zpět a ještě si (jak je vidět na fotografii) u toho zpívala.
 Organizace závodu byla dobře připravena i po bezpečnostní stránce. Nad závodníky dohlížel známý plavčík z Pobřežní hlídky "Mitč Bjukenen", jeho totožnost jasně potvrzují oranžové plavky a oranžový záchranný plovák.
Vzhledem k tomu, že i proud v Cidlině byl docela zdatný, museli plavci na špici soutoku odpočívat a aktivně poskakovat pro zahřátí.
 Vzhledem k pravidelnému tréninku nebylo nutné povolávat záchranné složky, přesto se  "Mitč" rozhodl pro přítomné foto reportéry provést jeden ze svých kousku a zachránit nic netušícího plavce před možným utonutím. Naštěstí mu všichni uplavali.....
 Na další fotografii je zachycen předseda (pravděpodobně na dlouhou dobu jeho poslední fotografie), který se vzhledem k silnému proudu rozhodl doplavat čubou až do Hamburku. Snad se nám vrátí (alespoň ta čepice poštou).
 Pokladník se rozhodl předsedu zastavit, ale po pár kilometrech to vzdal a vrátil se zpět k soutoku po silnici.
 Naštěstí předseda krásné diplomy za pokoření Labe-Cidliny podepsal již před vstupem do řeky, takže trvalá vzpomínka na 0. ročník memoriálu nám všem zůstala.
Těšíme se na shledanou v příštím roce (doufejme i s předsedou......)
Pokladník

neděle 23. prosince 2012

Zimní koupání (po) na konci světa.
Konec světa šťastně proběhl a na K.O. čekala romantická zimní koupačka. Příroda a okolí jezera č. 2 se na nás již těšila.
Pod vlivem ducha místa a povznášejíci nálady zvolilo K.O. při vstupu do chladivých vod formaci husí pochod.
V rámci zviditelnění své osoby se rozhodla Mova vstoupi do povědomí jako žlutá rukavička.
Je to s podivem, ale i koupání probíhá přesně dle běžecké vykonnosti (pokladník opět poslední...)
Předseda nalovil tolik endorfínů, že se rozhodl, že pohoda je tak povznášenlivá, že by mohl zkusit létat.....


Je tos podivem, ale povedlo se to. A že nešlo patrně o jeho první pokus, dokládá toto perfektně zvádnuté hladké přistání.
Tak zas příště u kouzelné dvojky....
M::




úterý 11. prosince 2012

Přituhuje...

Kalendářní zima ještě nepřišla, ale ta skutečná už se o víkendu připomněla. Okolí jezera bylo v sobotu mírně zasněžené a na krajích hladiny se tvořil led. Voda, odborně změřená Marmotou, měla asi 2,5 stupně. Vzduch v sobotu ráno mínus 8, v 11 hodin asi mínus 4.
Na koupačku se nedostavil Předseda, který pobýval na Východě, ale jinak do vody vstoupilo 5 plavců - Mova, Marmota, Honza, Pokladník a Simon. Všichni více méně omrzali, až na Honzu, našeho nejčerstvějšího člena. Ačkoliv se připojil teprve asi před měsícem, má pro otužování zjevné předpoklady - po koupeli se klidně obleče, zaváže si tkaničky a odmítá horké nápoje :-). Všechna čest!
 
Marmotovi se zdála tentokrát voda znečištěná, takže si přinesl mycí potřeby a dovolil Simonovi, aby mu omyl nohy v lavórku :-). Kdo touží zjistit více a jak to vlastně bylo, koukněte naa soubor koupacích fotek na: http://pigi28.rajce.idnes.cz/KO_prosinec_2012/

Kyjev - malý cestovatelský příspěvek

O víkendu jsem se nekoupal a tak se s vámi podělím alespoň se svými cestovatelskými zážitky. Poprvé v životě jsem podnikl  výlet východním směrem. Křídla ČSA, která už Vás neodnesou na Kubu, do Londýna ani na Jamajku, mě v pátek spolehlivě a pohodlně dopravila na letiště Kijev Borispol. Dobře připraven jsem zamířil na zastávku autobusu a po zaplacení 25 hřiven (1 hřivna cca 2,50 Kč) jsem usedl do autobusu, který mě odvezl na vokzalnuju. Už cestou jsou nevěřícně zíral na snad 40ti poschoďové paneláky na sídlišti, které bylo rozlehlé jako Jižné Město, Černý Most a všechny další sídliště v Praze dohromady. Holt těch 2,7 mil. lidí někde bydlet musí.

Na vakzalnoj jsem vystoupil a pěšky došel až do bytu, který jsem si na víkend pronajal. Byt jsem si velice pečlivě vybíral dle kriterií: poloha v centru, dobrá cena a kladné recenze předchozích ubytovaných. Rozhodl jsem se tedy pro  byt hned vedle Bezarabskoj ploščadi, za 420 hřiven na noc. Všechny recenze na byt byly také dobré, jen jeden Američan uváděl, že chodba v domě je poněkud  "shabby", a já si říkal, no jó zhýčkaný turista, asi mu vadí, že není chodba vymalovaná. Když jsem ale do domu vstoupil, pochopil jsem, že Američan zhýčkaný nebyl - podlaha vlastně nebyla, jenom nějaký rozbitý beton, opadávající omítka, vajgly na zemi, na stěnách visela změť nějakých drátů. Už jsem si myslel, že rychle odejdu do nějakého drahého hotelu, ale naštěstí jsem vstoupil do bytu a tam mě čekalo šokující zjištění - čistý a útulný byt s pohodlnou postelí. Dokonce v bytě byl i gramofon!

Jenom jsem si odhodil věci a hned vyrazil na večerní obchůzku města. Bylo krasné počasí, mráz a všude spousta sněhu. Prohlédl jsem Chrešatik, neuvěřitelně široký hlavní bulvár, Náměstí nezávislosti (možná si vzpomenete na Oranžovou revoluci v roce 2004) a zvenku Chrám sv. Žofie. Večer už nutně unaven jsem povečeřel v restauraci Puzata chata (v překladu něco jako tlustá chalupa), kde vaří ukrajinské speciality. Dal jsem chutnou hrachovou polévku, která byla kupodivu i s bramborami, salát z červené řepy (základ ukrajinské kuchyně), kuřecí maso s nádivkou a všem jsem zapil půl litrem kvasu. Kvas je výborný a nevím, proč má v Čechách tak špatnou pověst.  Vyrábí se zkvašeného chleba, obsah alkoholu je velice nízký cca 1%.
Ještě jsem si v rámci turistiky nakoupil na pokoj místní pivo (Žiguli) a následně po jejich požití spokojeně usnul.

V sobotu jsem navštívil Chrám sv. Žofie i ze vnitř, který určitě stojí za návštěvu. Pak jsem se metrem přesunul k dalšímu klenotu Kyjeva - Kievopečerské Lavře, což je pravoslavný klášter založený v 11. století. Tady jsem v katakombách prodělal poprvé v životě malý záchvat klaustrofobie. Představte si velmi úzké neosvětlené chodby, teplo, ve výklencích prosklené rakve, blikající a kouřící svíčky a mačkající se lidi, bez možnosti rychlého opuštění prostor. Naštěstí jsme nikoho neušlapal a nezpůsobil tedy žádný mezinárodní konflikt Logicky jsem už od dalších prohlídek katakomb upustil (každý kostelík měl svoje vlastní) a pohyboval se raději na čerstvém vzduchu.

Kousek za Lávrou vyčnívala obří matka vlast, což je socha, která měří 102 metrů! Neváhal jsem a navštívil jsem i areál památníku velké vlastenecké války. Všude bylo spousty lidí: mladí milicionáři, kteří skládali přísahu, a jejich šťastní  rodinní  příslušníci. Všichni kouřili. Kolem historické tanky, kaťuše a jiná bojová technika. Prostě jako z nějakého filmu. 

Večer jsem se ještě v centru v kostele zúčastnil pravoslavné mše, dal si večeři, pustil  si gramofon a zcela vyčerpán usnul.   

V neděli jsem  ještě jel metrem na severozápad Kijeva, kde je památník 33.000 židovským obyvatelům, kteří zde byli v roce 1941 zavražděni.

Po obědě jsem se již vydal na letiště a ve 3 hodiny odletěl do Prahy. Celkové dojmy z Kijeva byly velmi pozitivní. Město je velice živé, architektura zajímavá a jídlo také chutné. Všechno je zde velké - bulváry, metro, domy, paneláky, Dněpr. Snad jedině nízké je jízdné v metru - 5Kč. Tedy jak to ti Ukrajinci dělají? Možná je to tím, že jim jízdenky nevyrábí Kyperská firma, ale že používají žetony :-).

Na závěr malý kvíz. Co dělají Kyjevané  na poslední fotografii? Kdo to první uhádne, má u mě malý dárek. Tipy piště do komentáře. MOVA se soutěže účastnit nemůže.    












    

pondělí 10. prosince 2012

Rožďalovická desítka

V sobotu se chystám do Rožďalovic. Marmota mě doprovodí. Pojede na službu do chaty ve Žlunicích.
Bimbo a Hanka jedou pro mě na náměstí. Start je na můstku na Mrlině na kraji města. Krajina je bílá. Veselá břistevská skupina je tam. Jsou na místě běžci, ale i cyklisti. Start je v jednu, a těch šest bez kola vyrazí... kromě mě, protože jsem si všimnul, že jsem si ještě nezavázal svoje tkaničky. Zapomněl jsem dokonce běžecké kalhoty, tak poběžím v džinách. Moc profesionalní to není. :-)
Trasa je moc hezká. Běžíme podel Bučického rybníka, vedle Mlýnu Bučice a v lese Babínku.
Ještě běžíme druhý malý okruh a už znám trasu, tak se snažím.
Doběhneme a dojíždíme všichni, můžeme si sednout v hospodě ve mlýně. Dáme si pár piv a něco na zub a bavíme se. Člověk se s tou sympatickou partou cítí moc dobře. Dostávám jako dárek fotku z břistevského triatlonu. "Jsou tam samí hezký lidi, viď?"

Bimbo a Hanka mě vezou zpátky na nádraží a vracím se do Poděbrad moc spokojeně.

pátek 7. prosince 2012

Mikuláš, čerti a anděl Na jízdárně

I za členy KO přišel Mikuláš, čert a anděl a naděloval! Na jízdárně se ve středu potkalo několik čertů, jeden anděl a Mikuláš s ekologickými vousy z květáku. Kdo chce vidět i dárky, více čertů, všeobecné veselí ( i když další den byl pracovní) a vůbec, jak jsme si to užili, koukněte na:
http://pigi28.rajce.idnes.cz/Mikulas_KO_2012/

sobota 1. prosince 2012

Mikulášský běh ve Struhařově

Ačkoliv na Mikuláše si musíme ještě několik dní počkat, ve Struhařově se bežel tradiční Mikulášský běh, letos již po desáté. Cestou ke Struhařovu přibývalo sněhu a na hřišti, kde byl start závodu, už bylo bílo. Členové KO ihned začali se strečingem a vyklusáváním.   

Tentokrát byli závodníci 3 - Předseda, Marmota a Simon. Wojta a Mova se účastnili jen jako doprovodný tým. Stezka v lese, kudy se závodníci měli vydat, vypadala přímo pohádkově. Povrch byl sice trochu kluzký, ale borci KO nezaváhali...




Simon běžel od počátku naplno a po 21 minutách doběhl jako třetí, jen s malou ztrátou na vítěze. Protože se běželo jen 5km, brzo se v cíli objevili i Předseda a Marmota. Všichni si lesní běh po zasněžených cestách v mrazivém počasí řádně vychutnali.


 
 Pak už zbývalo jen spočinout v útulném místním baru U Jarušky a počkat si na vyhlášení vítězů. Simon se tak mohl radovat z mikulášských cen a diplomu. Pro více fotografií koukněte na http://pigi28.rajce.idnes.cz/Mikulassky_beh_Struharov2012/

neděle 25. listopadu 2012

Pokoření Bečvy

 V neděli 25.11. se Pokladník nemohl zúčastnit kousačky v domovském jezeře. Odvážně se proto rozhodl pro přeplavání Bečvy, jako to před ním udělal  František Venclovský. Bečva možná není hluboká, ale proud je silný a voda studená! Gratulujeme k individuálnímu úspěchu!


V Poděbradech se dnes přidal ke koupání další zájemce o vstup do klubu. Pokud mu vydrží dnešní odhodlání, mohly by se řady KO v tomto roce rozšířit až o 3 členy. Spolehlivá Jitka z Kolína opět dorazila, Petr C. byl omluven. Teplota vody 8,5 stupně, vzduch asi o něco teplejší. Příjemná koupačka.