středa 29. srpna 2012

Blahopřejeme!

V sobotu 25.8. se Pokladník rozhodl k zásadnímu životnímu kroku.
 Blahopřejeme jemu i Jitce za celé KO!

Festival horolezeckých filmů v Teplicích n.M. a Buffo Cross-24.-27.8.2012

Již více než 20 let jsem se nezúčastnil Festivalu horolezeckých filmů, který se pravidelně koná na sklonku prázdnin v Teplicích nad Metují. Festival založil již za dob předrevolučních místní významný horolezec Míra Šmíd,
který se bohužel v roce 1993 zabil při sólovém výstupu na na Lost Arrow v Yosemitech
Lost Arrow
V Adršpašských skalách jsem byl již mnokrát, stále mě ale nepřestávají fascinovat. Negativem je bohužel jejich vysoká návštěvnost, a to především polských turistů. Pokud si chce člověk opravdu užít jejich tajemné a okouzlující atmosféry, tak si musí přivstat, což se nám s Jarkou ovšem nepodařilo. Z vyhřátého stanu se nám moc nechtělo :)
Vlevo paní Starostová
Lezci na Starostovi
                        Džbán

Do čistých a možná i chladných vod adršpašského jezírka jsem se nezanořil, neboť zde je koupání zakázáno :(
V sobotu odpoledne jsme zkusili vylézt jednu lehčí cestu na Křížovém vrchu, což se nám podařilo,


ale brzy jsme museli zase slézt dolů, protože od Černé hory a Sněžky se blížila černá mračna.

V pátek i v sobotu jsme zhlédli pár zajímavých filmů  o lezení a jiných adrenalinových zábavách. V neděli pak ještě jeden film Pískaři, který je právě o lezení na místních pískovcových skalách.
V neděli byl na pořadu dne Bufo Cross aneb běh Teplickými sklalami na 11 km s převýšením do obrátky cca 300 m!


Z těch metrů nahoru jsem měl obavu, protože přeci jen já, hmotný to nížiňák, mám při takovýhle závodech značný hendikep:) Běhu se zúčastnilo rekordně přes 200 běžců, mezi nimi i řada lezců. Však také byla v závodě vyhlášena kategorie "horolezci".
Trať byla opravdu náročná, první necelé 2 km byl sice asfalt, ale pak se zaběhlo do Teplického skalního města a začlo nepřetržité stoupání až na otočku. Čistě pískové, zpevněné cesty jsme si moc neužili, pískovcové kameny se střídaly se schody z různého materiálu - kamenné, dřevěné, železné. Vydržel jsem sice běžet  nahoru celou dobu, ale šlo to ztuha :)

Při seběhu jsme zase museli dávat bacha, kam šlápnout, nechat nohy zcela volně běžet dolů prostě nešlo.
Čas jsem nezaběhl nic moc - 1:02:58, z 206 doběhnuvších jsem se umístil na 178. místě, ale nakonec jsem byl celkem spokojený. Běh v tak krásné přírodě je opravdu zážitek. Proto doporučuji příště ostatním členům (i nelezcům-:) K.O.



čtvrtek 16. srpna 2012

Francouzsko-česká soutěž 2012



Rekovická trojka (4.8.2012) ve Frenštátu pod Radhoštěm
SIMON Adrian, KO Poděbrady, 12´04
GENDRICH J.F., Sautron Frenštát p..., 15´21















Běh lesem u Doubravy (8.8.2012) v Třemošnici: 8 550 m
Audrain Simon, KO Poděbrady, 32´34
Gendrin Jan František, Sautron (Fr), DNF




Dačického dvanáctka (11.8.2012) v Kutné Hoře
Simon Audrain, K.O. Poděbrady, 0´49´35
Jiří Jirásek, K.O. Poděbrady, 0´55´13
Jean-Francois Gendrin, Maison Gendrin, 1´07´38

Neměl jsem fotky, tak jsem dal, co jsem našel na seznamu. :-)

pondělí 13. srpna 2012

Dačického dvanáctka v Kutné Hoře

 Rok se s rokem sešel a opět se členové KO postavili na start Dačického 12 v Kutné Hoře. Bohužel tentokrát jen v malém počtu KO Poděbrady reprezentoval Přesdeda a Simon, za Francii startoval jako vloni Jean-Francois. Podpořit je tentokrát mohla jen Mova. Počasí bylo příjemné, svěží, ale slunečné. Simon a JF po dvoutýdenní dovolené už tak svěží nebyli, ale zřejmě měli lepší formu než vloni :-).
 Po posilnění iontovými nápoji a gely přišla očekávaná chvíle - na mostě zapískal vláček a závodníci se vydali na start běhu 12 km údolím Vrchlice.


Než se Mova vzpamatovala a vypila si kafe, už se první borci vraceli do cíle. Těsně za nejrychlejšími běžci  v čase 49:35 přiběhl na 15. místě Simon. Předseda se také nenechal zahanbit, časem 55:13 si o minutu zlepšil loňský čas a byl na 39. místě. Oba si tedy na této trati zaběhli svůj osobní rekord.
Jean-Francois bohužel neprolomil smůlu a doběhl až za 1:07:08.

Spokojení členové KO po  závodě se převlékli do nových triček a občerstvili se Dačického 12. V této chvíli se telefonicky ozval pokladník, aby blahopřál ke sportovnímu výkonu a navrhl společné koupání v jezeře.


Nuda pláž na Jedničce byla v sobotu večer zcela volná a tak se i Mova a  Pokladník mohli připojit ke sportovcům. JF navrhl další sportovní výkon - obeplout ostrůvek. K němu se připojil jen Simon a Mova. Na fotce už je vidíte po úspěšném zakončení plavby, která nebyla příliš náročná. Teplota vody byla ideální, trochu chladnější by už nebyla příjemná. I tak jsme se museli zahřát blíže neurčeným nápojem, který přinesl Simon na oslavu svého rekordu. Pokračovali jsme pak v oslavě ještě ve stánku U Johnnyho, spokojený byl zejména Předseda, kterému se tam zalíbilo. Tak tedy zase příště po vydařeném závodě!




neděle 5. srpna 2012

KO v kraji šelem (Muráňská planina)

Na přeomu července a srpna odjela část KO do divočiny, na Muráňskou planinu na Slovensko. Jde o oblast okolo Čierneho Balogu, Revúce a Brezna, část  Slovenského Rudohoří. Je to kraj spíš opuštěný, turisty nenavštěvovaný, což bylo pro KO výzvou. Mova a Předseda s rodinou a Marmota s Vojtou se ubytovali daleko od civilizace, v chatě Zbojská. S nimi tam bylo už jen 50 malých, dost hlučných hokejistů. Chatu v popředí obýval Předseda a spol.
Ještě než dorazil Marmota, navštívili jsme úzkokolejku v Čiernem Balogu a vydali se nejdřív do lesnického skanzenu Vydrov, pak i do Dobročova. Parní mašinky jsou romantické, saze na oděvu už méně...Ve skanzenu jsme mohli i krmit divočáka, bohužel ochočeného.


Mova si zkusila brzdit vlakovou soupravu.

V jednom místě se nachází ojedinělý unikát . Vlak projíždí mezi fotbalovým hřištěm a tribunou. Fanoušci tak mají občas zacloněný výhled.

 První velký výšlap čekal celou skupinu v pondělí, kdy jsme se vypravili na Fabovu hoľu. Marmota s nadějí, že potká medvěda, rysa či divokou kočku. Vyšli jsme zvesela, poradili se s mapou (i Předseda tentokrát důvěřoval papírové navigaci :-)) a pokračovali po medvědích stopách.

Marmota vyšplhal na posed, kde objevil pravou ovčí kůži, jistě si ji tam uložil medvěd. Všude okolo bylo spousta potravy pro chlupáče - maliny a borůvky v neuvěřitelném množství. 


 Informační tabule potvrdila naše obavy-jsou tu divoká zvířata, je nutno být opatrný a dělat hluk, abychom je nepotkali. Marmota byl naopak potichu, chtěl se potkat s medvědem tváří v tvář :-).Prozradím, že naštěstí doufal marně...Cesta byla i tak drsná, museli jsme se prodírat přes maliní a klády.

 Nakonec jsme dosáhli cílového bodu - Fabovy hoľe a pořídili vrcholovou fotografii s klubovým znakem, který až na vrchol statečně donesl Předseda. Výhled se nám otevřel až při sestupu, to už hrozil i déšť.

 A aby Marmota nebyl zklamaný, potkali jsme cestou spousty krásných hub - hřibů, kozáků i křemenáčů - tady jen  jeden pěkný exemplář. Marmota nakonec připravil pohotově i chutnou smaženici u chaty.
 Škoda, že s námi nebyla Majka, mohla si najít kamarády - asi 8 ovčáckých psů, které jsme pravidelně potkávali u chaty.
Druhý skupinový výstup směřoval na Muráňský hrad. Po výstupu úbočím hory a posilnění v bufetu jsme došli k ruinám hradu, který býval asi velmi rozlehlý, nyní už z něj moc nezbývá. Opět jsme se všichni vyfotili, snědli si svačinu a pozorovali ještěrky.




 Na zpáteční cestě jsme celí utrmácení narazili na silný pramen, tzv. vyvěračku, s příhodným koupacím korýtkem. Marmota neodolal a hned se do ledové vody ponořil. Že to bylo příjemné, vidíte ze spokojeného výrazu:-).
 Ve středu měl být odpočinkový den, a tak jsme se rozdělili do dvou skupin. Předseda vybral pro rodinu Naučnou stezku Jakuba Surovce, která nebyl vůbec odpočinková, naopak  byla doslova surová. Nejprve jsme málem spadli ze silnice pod most, kam ukazovala šipka. Jen díky Předsedově opatrnosti nedošlo k tragédii. Pak jsme se ocitli u tmavé Čertovy jeskyně, kde jsme spatřili na stromě konečně i medvěda :-).


 Nakonec jsme se pokoušeli projít po skalách okolo potoka Čertovou dolinou, než nám došlo, že tudy cesta nevede a musíme vstoupit přímo do koryta potoka. Vybaveni velmi užitečnými holemi jsme zdolali malé vodopády, tůňky a žebříky. Už se stmívalo a tak jsme si atmosféru zbojnické doliny opravdu užili.

 Poslední skupinový výstup byl Hrdzavou dolinou z rázovité vesnice Tisovec. Cestou musel Vojta podepřít skálu a zachránit ji od pádu. Stále jsme stoupali, bylo velice teplo, Mova a menší členové skupiny ztráceli síly a motivaci. Proto na vrchol, do sedla Nižné Klakové, došel jen Předseda, Marmota a Vojta. Odměnou jim byl pěkný rozhled a setkání se stádem polodivokých koní, Muráňských noriků.


Zato cestou zpět jsme se mohli občerstvit v potoce, na místě, které vybral Marmota. Pod vodopádem se ochladila Mova, Marmota , částečně Předseda i Vojta.




 Poslední výlet už byl opět jen s Předsedou, na Malou Stožku. Ani tady nebyla nouze o dramatické momenty, když v bufetu u lomu jsme byli svědky nehody. Neopatrný řidič buldozeru spadl před našima očima z výšky 3 metrů na balvany. Kupodivu přečkal nehodu bez vážnějšího zranění. Pak jsme mohli pokračovat zvesela dál a dojít na rozcestí pod Stožkou.

Skupinová dovolená ve Zbojské byla velmi vydařená,poslední večer došlo i na opékání buřtíků u ohně.  Najedli jsme se dosyta malin a borůvek, potkali mnoho zvířat, domácích i divokých.Už se těšíme se na setkání s dalšími členy KO, abychom se podělili o zážitky z dovolené.